Jít než stát, hledat než nalézt a snadnější nenávidět než milovat. Snadnější, ale neznamená krásnější.

Že tě milovat nepřestanu? Že budeš navždy uzamčen v mém srdci? Že tě ještě potom všem chci? Vrať se ke mě a zapomeňme na všechno zlé! A potom už jen spolu budeme... Vrať se, vždyť víš, že tě miluju!

Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světe!

Sedím a přemýšlím jako už tolikrát... a ťukám tu do klávesnice jako na dveře. Na dveře k přátelství, sluchu, odezvě, srdci a lásce(?), k duši a lidem... Nemám co ztratit, protože nemám Tebe, jen obrázek Tvůj co my zůstal na stole.

Ticho zavládlo kolem nás, po zádech přejel mi ukrutný mráz. Díváš se za moře do dálky, na obloze se rýsují červánky. Musím se sama pro sebe smutně pousmát. Stýská se mi po nás dvou,naše sny se v hlouby moře rozplynou.

Chceš ji opravit, ale je pozdě, zvoní! Dej mi prosím pár minut, ať vše napravím.

Já vím, že mě nemáš rád, přesto dál Tě budu milovat...

Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světě!

Stýská se mi

Já stále usnout nemohu, po Tobě se mi stýská!