Oblohu zalije sluneční záře a já vidím mou vedle tvé tváře. A pak večer bojím se jít spát, že zítra rosa nespadne, slunce nevysvitne a ty mě už nebudeš mít rád.

Jenže zatím ta křídla nemám, tak na zemi zústávám a lásku svou hledám.

Je chladná, tak tmavá zimní noc. Světlo hvězd, co dopadá ti na tvář odrazi se v tvých myšlenkách. Jak poutník světem jdeš a v strach hledáš lásku. Jdi za ní po hvězdách. Ať světlo vidíš ve svých věčných tmách.

Kdo lásku v srdci má a milýho svého, nepotřebuje nic jiného.

Proč touží po mě jiní, když s tebou já chci být. Když do očí ti pohlédnu, hned zrak k zemi sklopim a přece bych ti chtěla říct, jak nevýslovně trpím.

Když se směješ, směju se taky. Když cítíš bolest, cítím ji s tebou. Když umřeš, v ten den umřu i já...

To všechno můžeš! Jediné, co musíš je bojovat. Bojovat o lásku.

. Neplač už pro toho kluka, který možná měl a má tě pořád rád, neplač už pro toho kluka, ktrý chce být Tvůj kamarád. Neplač už pro toho kluka, kterýho teď všechno strašně mrzí, neplač už pro toho kluka, však usmíříte se zase brzy.

A to je to nejhorší, co mám. Dávám Ti srdce a čistou lásku. Ty vrátíš mi vše, co dám Ti já... Společně půjdem životní stezkou, Ty budeš můj a já budou Tvou...