Proč osud tak krutý byl, proč náš navždy rozdělil? Teď přemýšlím, jak byt vedle tebe, teď přemýšlím, jak dostat se k tobě DO NEBE!

Je mnohem krásnější - jsou v ní všechny ty chvíle, kdy se spolu smějeme, vyměňujeme si polibky nebo se jen tak držíme za ruce. Je o důvěře, trpělivosti a toleranci.

Až navečer se nebe zjasní, ocúny v loukách půjdou spát, tvým dechem zhasnou lampy slunce, tvým slovem počne věčnost snad.

Říkáš, že miluješ slunce, ale když svítí, schováváš se ve stínu. Proto se bojím, abys neřekl: MILUJI TĚ!

Jen v porozumění náš život může být krásný. Je lehké říci mám Tě rád, to dokáže i dítě. Těžší je vytrvat a říci: Vážím si Tě.

A přece kdo v ní vytrvá najde v ni své štěstí!

Milovat je odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdělit duši i srdce. Není zázrak mít rád, je zázrak MILOVAT.

Dobrou noc Ti šeptá oknem vánek, dobrou noc Ti dá i ztichly sad, já přišla taky dobrou noc Ti přát.