Tys nepřišel a já se tolik těšila , proč já bláhová, tvým očím věřila? Placu, protože tys naučil mě milovat a já poznala, co milovat může znamenat.

Mé celé srdce sis vzal, hodil si jej na zem a pošlapal. Jen kousíček z něj malý zbyl, proč osud ke mě tak krutý byl? Chtěla jsem jen lásku, tak proč mi dal žal? Asi mě za něco potrestal.

Já nehněvám se na tebe, že jsi mi srdce vzal, ale že jsi zradil a do očí mi lhal.

Objímám větve, nechybíš mi. Vlasy mi češe vítr, stejně krásně jako ty. Zdobím se bukvicemi, jako těmi nejdražšími drahokamy a dívám se na hladimu studánky jako do diamantového zrcadla. Líbám slunce a polibky se mi vrací stejně žhavé jako ze tvých rtů.

Uchopím srdce a jako list, spálím tu touhu, nenávist. Zbyde jen pocit, že jsi pryč. Zmizeli dveře, zmizí i klíč!

Jak z mysli vymazat tě mám, když jen pro tebe jsem tu byla?

Bud šťastný se svou milou, která si Tvoje srdce vzala.

Vím, že je to krásné mít někoho rád, ale když zůstaneme pouze kamarádi, tak to bude asi nejlepší.